Jako každý rok jsme si pro Vás připravili ochutnávku mladého Svatomartinského vína spojenou spolu s dobrým jídlem, proto budeme již tradičně jako tomu je každým rokem podávat  pečenou husičku se zelím. Tento rok budeme ochutnávat Svatomartinské víno od p. Tetura a z vinařství Vinohrad které nás pravidelně zásobujeme kvalitními českými víny.

O Svatomartinském

Historie Svatomartinského vína

Oslavy spojené s uvedením Svatomartinského na trh nejsou žádnou novinkou posledních let. Naopak. Tradice Svatomartinského vína sahá až na dvůr císaře Josefa II., kdy bylo zvykem připíjet si na den svatého Martina poprvé novým vínem.

V tento den totiž vinařům, kteří hospodařili u větších sedláků, končila služba. Její pokračování se
na další rok dojednávalo při skleničce prvního vína z podzimní sklizně a nad chutnými pokrmy
z pečené husy a koláči.

Svatomartinské oslavy jako čas dobrého jídla a pití přetrvaly až do současnosti.

Využijte i vy v době vrcholícího podzimu ochutnávky mladého vína jako příležitosti pro pobavení a setkání s přáteli nad tradičními svatomartinskými specialitami.

Historie Svatého Martina z Tours

Z dávných dob starověké Římské říše, zasahující částečně i oblast našeho státního území zadunajskými zájmy Římanů, vynořuje se jméno sv. Martina, jednoho z nejznámějších a nejuctívanějších světců Evropy, jehož krátký životopis je napsán nejen pro milovníky Svatomartinského vína.
Kdo to byl sv. Martin z Tours? (Latinsky Martinus – je nutné rozlišovat světce stejného jména podle přídomku: Martin I., Martin z Bragy, Martin de Porres, Martin z Toursu, náš P. Martin Středa – duchovní vůdce obléhaného Brně Švédy v r. 1645, není světec).
Narodil se kolem roku 316 v panonské Sabarii (dnešním Szombathely) – v Maďarsku. Jeho otec, důstojník armády římské říše původem z italské Pavie – nasměroval svého syna v 15 letech k vojenské kariéře, v 18 letech složil přísahu věrnosti římskému impériu. Sv. Martin proslul zejména legendárním skutkem lásky k bližnímu: jednoho mrazivého zimního večera jel Martin do vojenského tábora v Amiensu – v Galii (tehdejší název dnešní Francie). U městské brány ho oslovil nuzně oděný žebrák, který prosil o almužnu. Nemaje u sebe nic, čím by ho obdaroval, rozdělil mečem svůj důstojnický plášť a polovinu dal chudákovi třesoucímu se zimou. Legenda dále vypráví, že v noci uviděl Martin ve snu Ježíše Krista, který byl oděn polovinou jeho pláště. Tato scéna připomíná jedno ze stěžejních Kristových přikázání citovaných v Bibli – Matoušově evangeliu: „Cokoliv jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (MT 25,40). Tento hluboce dojemný příběh patřil po staletí k nejoblíbenějším světeckým motivům umělců, zejména malířů.

Po odchodu z armády se Martin dal pokřtít a rozhodl se žít v ústraní po vzoru egyptských poustevníků. S pomoci biskupa Hilaria založil kolem r. 361 v Ligugé klášter, (8 km jižně od Poitiers, stal se knězem, shromáždil kolem sebe své žáky a spolu s nimi slovem a příkladem hlásal křesťanství okolním vesničanům. Když se po smrti biskupa Hilaria (kolem r. 371) stal jeho nástupcem v Tours, pokračoval neúnavně v pastorační činnosti ve své diecézi, kde zakládal farnosti a kláštery. Poblíž svého biskupského města Tours založil klášter v Marmoutier, později důležité kulturní středisko. Při jedné pastorační cestě sv. Martin zemřel 8. Listopadu 397 v Candes ve věku 81 let. Toto město se nyní nazývá Candes – Saint+Martin (v blízkosti Tours). Pohřben byl o 3 dny později a tak se stal 11. listopad dnem slavení Martinova svátku.

Nad Martinovým hrobem v Tours byla postavena nádherná bazilika, která byla zničena za francouzské revoluce. Od středověku bylo toto místo považované za národní svatyni a bylo poutníky hojně navštěvováno. Nynější bazilika je menších rozměrů. Jeho svátek je pravidelným datem pro mnohé Evropany, které s tímto dnem spojují různé zvyky: např. společná setkání přátel, rodin, kteří zasednou ke stolu k martinské huse, která bývala poslední pečeně před adventním postem, pečou se martinské rohlíčky či podkovy, zapalují se martinské ohně, v zaalpských zemích, zejména v Bavorsku, provádí zakuklená mládež svoje žerty. I v naší zemi se konají (zatím) ve větších městech průvody s lampiony dětí vedené jezdcem na bílém koni představující sv. Martina (Praha, Kroměříž, Jihlava, Blansko…). Stará pranostika říká, že sv. Martin přijíždí na bílém koni, to znamená s prvním sněhem.

Ve výtvarném umění např. sochařství a obzvláště v malířství existují význačná díla znázorňující legendární výjev důstojníka na koni se žebrákem obdarovaným částí Martinova pláště. Např. Národní galerie v Praze vlastní Škrétův obraz vyjadřující uvedenou událost. V diecézním muzeu v německém Rottenburgu je deskový obraz jezdce s následným snovým výjevem. Prakticky však lze tato umělecká díla počítat do tisíců, protože každá martinská svatyně vlastní obvykle něco podobného.

V roce 2005 prohlásila Rada Evropy trasu mezi rodištěm sv. Martina v maďarském Szombathely a francouzským Tours za evropskou kulturní stezku s cílem představit významné památky spojené s životem a kultem tohoto světce. Stezka je již částečně vytyčena: tabule s informační návazností u jednotlivých svatomartinských svatyní jsou instalovány ve Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku. Bližší viz http://www.viasanctimartini.eu, kde jsou mj. také informace o možnosti získání putovního diplomu v Martinově rodném městě Szombathely.

V předkládaném článku jsou podány základní informace o sv. Martinu z Tours, jehož jméno se vyskytuje v titulu 4 603 kostelů a kaplí rozesetých po celém světě (např. Anglie 199, Francie 1564, Itálie 910, Německo 652, Španělsko 293, Česká republika 145, USA 143, Afrika 26, Austrálie a Oceánie 20 …) Autor tohoto článku se domnívá, že jako Evropané bychom měli sestoupit ke svým kořenům a poznat životopis této význačné evropské osobnosti, která spoluvytvářela duchovní základy Evropy. To by mělo patřit v současné době k všeobecnému historickému vzdělání obyvatel Evropské unie.